Další zápas se kterým můžeme být spokojeni jak s výsledkem, tak s herním projevem.
Soupeř doposud neměl vůbec špatné výsledky. I tak jsme měli od začátku utkání pod kontrolou a naplno jsme dokázali využít velké hřiště, které nám svědčilo. Od prvních minut jsme si připravili spoustu šancí, ale Dubeč buď podržel velmi dobře chytající brankář Trávníček nebo jsme netrefili branku. Soupeř hrozil zejména ze standardek které nekopal vůbec špatně. Ve 28. minutě se nám po faulu na Sláňu naskytla možnost pokutového kopu, ale Červ bohužel neproměnil. Do konce poločasu se nám nepodařilo tedy vstřelit branku a tak jsme odcházeli za stavu 0:0.
Co se nepovedlo v prvním poločase tak jsme zvládli během 7 minut druhé půle. Po rychlé akci se k balonu dostal Šťovajs, přenesl balon na druhou stranu na Krausika, který si balon ještě zpracoval a podél brankaře vstřelil vedoucí branku. O 4 minuty později se k centru Krausika dostal Hájčus a z voleje propálil domácího golmana a zvýšil na 2:0. Od této chvíle bylo v podstatě o výsledku rozhodnuto a když se nám poté nepodařilo vstřelit další branku tak i tak zápas skončil.
Zápas jsme tedy zvládli vítězně a po ztrátě Chaber s Kunraticemi se nám podařilo zvýšit náskok na 3 body. Teď nás čeká zápas právě s Chabrama a věřím, že pokud budeme hrát tak jako poslední zápasy, tak zvládneme i tento a uděláme důležitý krok k našemu cíli – návratu do přeboru. Rád bych tímto pozval všechny diváky aby v sobotu dopoledne dorazili a podpořili nás v tomto zápase.
Na podzim jsme ukončili první část turnaje Ministar 2016-2017 turnajem na domácí půdě, kde jsme skončili druzí a zajistili si tak v celkovém hodnocení postup do stříbrné skupiny.
S tou se nyní budeme potkávat, až do červnového finále.
Prvním pořádajícím týmem byl tým ČAFC Praha. Připravil pro soutěžící 3 hřiště na umělé trávě, a tak celý turnaj proběhl bez prodlev a rychle utekl.
Počasí bylo jako na objednávku a my už se chystali na první zápas.
Třeboradice : ČAFC 8:1
Pro nás již známý soupeř, ČAFC Praha, se na nás už chystal. Honzík se ujal brankářského trika a postavil se do brány. Hned v prvních minutách Matěj neskutečně obratně unikl protihráčům a než jsme se rozkoukali, míč byl v jejich síti. Jonáš ho bleskurychle následoval a podařilo se mu zakončit hned čtyřikrát po sobě. Do soubojů jde s chutí a vůbec se toho nebojí. Když jsme ho po takovém výkonu nechali vydechnout, nastoupil místo něho Šíma a lítat po hřišti jako blesk a prorazil krásnými dvěma góly. Ani Ondra nezahálel a v závěru tam jeden poslal. Kluci byli skvělí a výborně bránili, a tak v Honzíkově síti končil jen jeden jediný balón.
Třeboradice : ČAFC B 7:0
Uteklo pět minut, rychlé uhašení žízně a už jsme nastupovali proti druhému týmu ČAFC. Opět se nám střelci střídali ve stejném seskupení. Šíma a Matěj po jednom gólů, Ondra 2 a Jonáš proměnil třikrát. Tentokrát jsme měli v bráně Štěpánka, který vychytal perfektní nulu a na hřišti se skvěle střídali Honzík, Jakub i Vojta.
Třeboradice : Újezd nad Lesy 8:1
Újezd nad Lesy byl pro nás úplně novým soupeřem a netušili jsme, co od nich můžeme čekat. Ale náš start nás tak nabudil, že jsme je nenechali ani se zorientovat. Hned ze startu opět Šíma, Jonáš a Ondra potvrdili svoji bojovnost. Matěj a jeho zpracování balónu po lajně je bezkonkurenční a když mu tam šikovně přiběhl na pomoc Kuba, zakončení na sebe nenechalo dlouho čekat a i Kubův balón mířil do sítě brankáře, který ho nestihl ani zaregistrovat. Štěpán tentokrát jeden gól pustil, když nám přes Honzíka prošel soupeř, ale i tak se mu v bráně perfektně daří. Jen tak dál.
Třeboradice : Xaverov 5:5
Čtvrtý zápas před námi. Zase pro nás neznámý soupeř, tentokrát kluci z Xaverova. Tenhle zápas byl jako na houpačce. Nejdříve jsme prohrávali 0:2, poté vedli 4:2 a nakonec jsme končili s remízou 5:5. Ale nechybělo mnoho a mohli jsme s výhrou odcházet i z tohoto zápasu. Kluci v útoku makali, Vojta s Kubou obírali soupeře o balón. Šíma mezi nimi kličkoval, Jonáš si pomáhal skluzy a Štěpán v bráně hlídal, co šlo. Ale síly byly vyrovnané.
Třeboradice : Hrdlořezy 4:4
A je tu poslední zápas. Sluníčko nás dobíjí energií a kluci zatím pociťují jen nepatrné známky únavy. Soupeř z Hrdlořez je pro nás také velkou neznámou a tak se opakuje předešlá hra. Snadno se necháváme připravit o balón a skóre je hodně proměnlivé. Nejdříve prohráváme 1:2, poté vedeme 4:3 a ve finále končíme opět remízou.
Neměli jsme moc času sledovat ostatní utkání a zvyklí na třetí místo, jsme nyní počítali s druhým. Jaké bylo krásné překvapení, když jsme dostali zlaté medaile a skončili na špičce.
Kluci předvedli skvělé výkony. Od listopadu je na nich znát obrovské zlepšení. Jsou mnohem více koordinovaní, sehraní a průbojnější. Jsme na ně moc pyšní.
Tento víkend nás čeká turnaj na domácím hřišti, kde se postavíme stejným soupeřům a budeme doufat a věřit ve stejné umístění.
Sestava: Štěpán Korman (B), Jan Lojín, Vojtěch Kolář, Jakub Štefan, Matěj Procházka, Ondřej Novotný, Jonáš Melichar, Šimon Řehák
V sobotu dopoledne jsme se konečně za příznivého počasí postavili sparťanským holkám. Začínali jsme lehce po obědě a bohužel jsme se museli vypořádat těžšímu terénu poté, co nám Áčko zdupalo trávník :-).
Prvních dvacet minut jsme měli jasnou převahu a holky jsme jednoznačně převyšovali. Bohužel jsme i tak inkasovali první gól.
Až v druhé půli se nám podařilo srovnat skóre a byl to Šochi, kdo proměnil penaltu
Poté už jsme nebyli tak silní. Bohužel se na nás odrazil nedostatek hráčů. Chyběl nám útok, chyběla nám přesná střela na bránu. Hned v první minutě druhého poločasu jsme první gól také inkasovali.
Ale skóre se nám podařilo udržet. Šance, které jsme měli, jsme bohužel neproměnili. Ale dali jsme jim obrovsky zabrat.
Nastoupit do zápasu museli i nemocní, protože nás bylo skutečně málo a tímto jim za to patří obrovské dík, že se s teplotami zvedli z postelí a pomohli nám. Za to moc díky.
Celkově to byl hezký zápas, kde kluci po dlouhé době bojovali jako o život. Lukáš a Šochi se svým fotbalovým smýšlením byli neskuteční. Čtou hru a koordinují celý tým.
O víkendu nás čeká zápas s nejsilnějším týmem – s Podolím. Budeme věřit, že to zvládneme.
Střelci: Shokhjakhja Muyizanda 28′
Sestava: Lukáš Bartík (B), Oliver Janoušek, Matěj Princ, Tomáš Dvořák, Michael Koštialík, Matěj Holomoj, Filip Šádek (K), Muyizanda Shokhjakhja, Vít Marek, Jakub Roček, Dan Sedláček, Štěpán Řehák
V sobotu ráno čekala na naši mladší přípravku 2015 zatím asi nejtěžší zápasová výzva a to na hřišti v Kolovratech. Naším soupeřem byl tým složený většinově z ročníku 2014, takže i přes 3 borce z našich 2014, kteří nás přijeli posílit, jsme již předem tušili, že nás nečeká vůbec nic lehkého. Kluci se však výškové i herní převahy soupeře nezalekli a předvedli opět bojovný výkon, a to i navzdory počasí, kdy studených 9 stupňů a déšť po celou první patnáctiminutovku nebylo zrovna ideální fotbalové počasičko.
Proti silnému soupeři jsme tentokrát šanci na výhru neměli, byť nám velmi pomohl Standa, brankářská posila z našich 2014, díky kterému nebyla výsledná nadílka ještě větší. Nakonec si z Kolovrat odvážíme prohru 38:11, ale věříme, že již v příštím utkání na domácím hřišti v sobotu s Dolními Počernicemi si spravíme chuť a uhrajeme nějaký pěkný výsledek.
Po podzimní výměně vedení v klubu jsme se snažili přijít s něčím novým, co nynější děti a rodiče, kteří chodí hrát fotbal do našeho areálu nezažili. Díky vsřícné a rychlé spolupráci se spolkem LIPA Třeboradice se podařilo domluvit Dětský den v našem sportovním areálu.
Dětský den začal dopoledním ranním orientačním během v okolí Třeboradic.Následně, po obědovém oddychu, zamířilo spousty dětí a rodičů do našeho areálu. Na daleko větším prostoru, než byli zvyklí z dřívějších let, na ně čekalo spousty sportovních aktivit.
Součástí bylo i zdravější občerstvení a ceny, které jsme si pro naše nejmenší připravili a sdělili tak všem co dorazili, že nám záleží v klubu na tom, aby děti sportovali, měli pohyb a současně se stravovali zdravěji a tělo jim tak pracovalo lépe.
Velké díky za organizaci v našem areálu patří Jaromiru Kurkovi, Petrovi Lukavskému a Martinu Šádkovi za to, že byli hlavními osobami při organizaci Dětské dne v našem areálu.
Děkujeme za fotodokumentaci od Karla Kavyse alias @kavistv , Restauraci Maxim Třeboradice za zapůjčku stanů a v neposlední řadě naši Městké části Čakovice za podporu.
Po dlouhých 18letech se náš dlouholetý předseda Pavel Kott rozhodl skončit ve vedení našeho klubu. V rozhovoru pro fotbalpraha.cz zhodnotil svoje působení.
Pavel Kott dodržel slib a v zimě skončil na pozici předsedy Třeboradic, klubu z Pražská teplárenská přeboru. V pozici šéfa dovedl tým z okraje hlavního města i k triumfu v nejvyšší pražské soutěži, v dresu Třeboradic hrála řada exligových fotbalistů, teď je ale se vším konec. „Na fotbal se na Třeboradice přijdu podívat jako fanoušek, ostatně bydlím dvě minuty od hřiště,“ usměje se pohodový chlapík, který letos oslaví padesátiny.
Když jste v roce 2001 přicházel do klubu, napadlo vás, že v třeboradickém fotbale vydržíte tak dlouho? Nenapadlo. Ani mi nepřišlo, že už je to tak dlouho. Člověka to bavilo, léta běžela a postupně se některé věci měnily. Fotbalisté mají letní a zimní přestávku, dovolenou. Jenže když vedete klub, tak pauzy nemáte, žijete tím pořád. Samozřejmě hodně věcí ovlivnil a změnil covid. Kluci dva roky nehráli, řada těch starších ukončila kariéru. Už v létě jsem si říkal, zda nemám skončit také, ale po příchodu Viktora Pařízka jsem ještě pokračoval.
Když tedy nyní zajdete do areálu Třeboradic, s jakými pocity to bude? Půjdu se kouknout, ale už ne jako klubový činovník. Myslím, že za tu dobu, co jsme byli v klubu, to byla zlatá třeboradická fotbalová éra. Musíte si uvědomit, že i když se udělala spousta práce, tak pořád byly a jsou Třeboradice klubem z okraje hlavního města, hůř se tam shánějí hráči.
Kteří něco stojí. Sám jste v rozhovoru říkal, že si v klubu na nějakou korunu přijdou. Chodí dnes i mladí hráči s nataženou rukou? Jak kdy. Záleží, jak jsou vychovaní. Co ale převládá, tak to, že si mladí myslí, že mají fotbalově na Real Madrid. Navíc se občas objeví nějaký klub z B třídy, který má peníze, nabídne jim je a ten mladý kluk dá téhle soutěži klidně přednost před přeborem.
Přispělo k vašemu konci i to, že se výsledkově i herně na podzim nedařilo? Tak se podívejte na sestavu, páteř týmu jsme měli zraněnou. Naši mladí kluci v sedmnácti přestali na dva roky kvůli covidu hrát fotbal a bude chvíli trvat, než se do toho zase dostanou. Skončil nám zkušený Pavel Grznár, obrovská osobnost týmu. Jak jsem ale řekl, o konci jsem uvažoval už dřív. V září jsem definitivně řekl, že dojedu podzimní část a pak odejdu.
Nestálo by za to dojet sezonu? Já si myslím, že teď v zimě je doba na změnu lepší. Nové vedení bude mít víc času než v létě, kdy je pauza kratší. Je víc prostoru pro přivedení posil, což není nic jednoduchého, hráčů je a bude čím dál méně. Za ta léta si dovolím říct, že výkonnostní fotbal je na sestupu, bohužel.
Vy jste ale s posilováním týmu neměl takřka nikdy problém. Za Třeboradice hrála celá řada exligových známých jmen… Zažili jsme v tomhle směru v Třeboradicích hezké časy, hráli jsme i dobrý fotbal. Povedlo se nám i přebor vyhrát. To byli v klubu skvělí fotbalisté, byla vynikající parta, trénoval Jirka Tesař. Všechno klapalo, jak mělo, to byla radost. V tu dobu jsme ale mluvili s hráči a řešili, zda jít do divize. Bylo to tehdy padesát na padesát. Bylo jasné, že ať se rozhodneme jakkoliv, vždycky bude někdo zklamaný. Na divizi jsou třeba úplně jiné peníze. A když se podíváte na období s covidem, poztráceli jsme skoro všechny sponzory. Je to složité.
Takže jste do divize nešli. Klubu také opakovaně unikala pohárová trofej. Je to pro vás kaz na dvacet let trvajícím spojení s Třeboradicemi? Je to sport. Je zvláštní, že nás brali jako tým, který střílí hodně branek a my jsme během pěti pohárových finále nedali ani gól. Připisuju to tomu, že jsme chtěli tak moc vyhrát, až to prostě nešlo. Když se za těmi finálovými duely ohlédnu, tak nás ale přehrála vlastně jen Dukla.
Byly i další věci, co nedopadly tak, jak jste si představoval. Třeba doba, kdy do klubu přišel trenér Kabyl s řadou hráčů… To je pravda, tenhle krok se nepovedl. Nejsme géniové, aby se povedlo všechno. Příchodů bylo skutečně moc a v týmu byly dvě party. Nakonec se musela zvolit cesta, jak z toho ven. Na druhou stranu jsme potřebovali hráče a zvolili tenhle krok. Léta běží a hráči stárnou, někteří končí, my jsme si nemohli pomáhat posilami z mládeže. Nejsme Tempo, které to s mládeží dělá skvěle a hráčsky si pomáhá z vlastních zdrojů.
Na srdci vás ale může hřát, že když jste šéfoval klubu, hrály za něj osobnosti jako Václav Drobný, Miroslav Baranek, Pavel Grznár, Peter Bartalský, bratři Macháčkové, nebo třeba srdcař Stanislav Nekolný. Jak na tyhle hráče vzpomínáte? Začnu u Standy. To je živel, ale právě on do klubu přivedl Vencu Drobného, Míra Baranek, to byla zase práce Vaška. Ten přivedl i Petra Viktorina, který se stal obrovskou oporou, symbolem fotbalových Třeboradic, kapitánem týmu. Hráčsky nám hodně pomohl i Karel Kapr.
I při pohledu na ta jména. Nepřemlouvali vás v klubu, ať v roli šéfa pokračujete? Ani moc ne. Teď to prostě budou mít v režii noví kluci a třeba se to pod jejich vedením někam posune. Jakým směrem, to ukáže čas. Vím, že opouštím klub, když je v tabulce na blbým místě, ale stojím si za tím, že je možné ji na jaře dotáhnout.
Tak úplně jednoduše bych to neviděl. Jak to mají nové šéfové klubu udělat? Je třeba přivést do klubu čtyři hotové fotbalisty, nebo alespoň tři. Byl bych samozřejmě nerad, aby se sestoupilo. Ale všichni víme, jak je přebor těžkou soutěží, kdy padají čtyři týmy, jsou tam béčka, která si klidně pomůžou hráči, kteří mají smlouvy.
Mimochodem, vaše dcera sbírala úspěchy v aerobiku. Budete tedy teď jejím hlavním fanouškem a budete s ní víc jezdit na její závody? Ve stejný den, kdy jsem se rozhodl skončit ve fotbale v Třeboradicích, ona skončila s aerobikem. Ona byla tehdy na závodech a řekla taky konec. Denisa bude samozřejmě sportovat dál. Hraje tenis, jezdí na snowboardu. Ona ve třinácti letech v aerobiku byla mistryní světa, Evropy, republiky. Co vlastně mohla dokázat víc?
Třeba mohla vyhrát olympiádu, ne? Tam ale aerobik není.
Myslel jsem to tak, že se může zkusit prosadit v jiné sportovní disciplíně. Ale ona bude sportovat a já si taky rád zajezdím třeba na kole. Zapomenout samozřejmě nemůžu ani na starší dceru. Katka jezdí na koni, na tu se taky budu chodit dívat.
Zažíváte po dvaceti letech týdny bez fotbalových povinností. Jak si je užíváte? Co se týče mého působení, tak je konec. Mám volno, budu každých čtrnáct dní jezdit na hory a po očku budu sledovat, co bude s klubem dál. Já jsem spokojený, co jsme odvedli práce, co se tam povedlo udělat. Nyní přichází nová, čerstvá krev. Platí, co jsem říkal: ať bude hrát klub přebor, divizi, nebo A třídu, mám to na hřiště kousek a rád se zajdu na fotbal jako fanoušek podívat.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
