převzato z webu fotbalpraha.cz
Jeho jméno zvoní a fotbaloví fajnšmekři jistě zbystří. Trenér Rudolf Kahle se vrací po letech na pražskou scénu. Sálem Hebousse a Vladimír Šimr nahodili udičku, aby s nimi v triumvirátu vedl Třeboradice. Všechno do sebe krásně zapadlo, a tak se fanoušci i hráči mohou těšit na zkušeného trenéra, který naposledy vedl Průhonice. Tradici Kahle neporušil, opět bude trenérsky působit na okraji hlavního města. „Většinu života žiju v centru Prahy,“ směje se paradoxu.
Po Praze se už nějaký čas povídalo, že je na světě váš comeback do pražských soutěží…
Je to tak. S Třeboradicemi jsem domluvený už nějaký čas, ale nechtěl jsem moc předbíhat, takže se čekalo, než se to zveřejní.
Co rozhodlo pro Třeboradice?
Určitě to, že jsem znal další dva trenéry, tedy Sálema i Vláďu Šimra. Známe se opravdu dlouho. Proti Sálemovi jsem hrál ještě před revolucí. Potkávali jsme se různě na lavičkách. A Vláďu s bráchou zase ve Vršovicích. To byla klasika, docela jsme se řezali. (směje se) Jsme podobné figury, takže osobních soubojů bylo docela hodně.
Kdy to všechno zapadlo do sebe?
Kluky jsem viděl v zápase s Vyšehradem v posledním kole minulé sezony. Ukázali neskutečné srdíčko. Dali jsme řeč s předsedou klubu, panem Čápem, který je velice solidní člověk a bylo to pro mě víceméně jednoduché rozhodování. A ano, kabina mi chyběla, jakýsi rytmus i Praha. Kdo si nezkusil středočeské soutěže a stěžuje si třeba na rozhodčí? To by bylo na delší povídání. A adrenalin spojený s tím, kolik lidí přijde na trénink, nebo zápas, bych si radši odpustil…
Sledoval jste po očku přebor?
Sledoval jsem ho, vlastně díky webu fotbalpraha.cz. Upřímně řečeno: klobouček, co předvádíte a jak je Praha schopná přebor prezentovat. To nemá obdoby a je to, nejen dle mého názoru, jeden z důvodů stále rostoucí kvality téhle soutěže. Upřímně nechápu, že jde někdo hrát jinam, pokud může hrát pražský přebor. Jinak mi samozřejmě desetiletá absence „Prahy“ chybí ve znalosti hráčů.
Fandové vás mají spojeného s fotbalem v Cholupicích, pak jste vedl Průhonice a nyní Třeboradice. To jsou celky z okraje hlavního města, nějaká klasika vás neláká?
Je to trochu paradox, vzhledem k tomu, že většinu života žiji v absolutním centru. Ale když Sparta udělala zase Priskeho… (směje se)
V Třeboradicích fungoval a nejspíš i bude fungovat trenérský triumvirát. Jak si rozdělíte práci? Sálem Hebousse říkal, že si vás nedovede představit jako asistenta, což je asi pravda.
Triumvirát je přesně to, jak fungujeme. Je to pro mě vítaná novinka. Sálem je hrozně zkušený, Vláďa to z nás dotáhl nejdál hráčsky a já asi opravdu nejsem asistoidní typ. (směje se)
Kdo bude mít poslední slovo, když se neshodnete?
Myslím, že je hrozně důležité, jak ten fotbal cítíme, žereme, nechceme prohrávat. Na druhou stranu vnímáme, jak se přístup kluků nejen v těchto soutěžních změnil. Zjednoduším to: od roku 1978, kdy jsem začal hrát fotbal, jsem chyběl cca na deseti trénincích. Někteří hráči se dostanou na podobné číslo za podzim… To je potom člověk rád, že jste TŘI, navzájem se uklidňujeme, že je jiná doba, a podobně. (směje se) Navíc ještě musím jmenovat Klugeho, který maká neskutečně a zajišťuje servis! Je jasné, že se určitě třecí plochy časem najdou, ale vyříkáme si je u piva a můžou nás jen posunout.
Jak to zatím v Třeboradicích běží? Už máte za sebou i přípravný zápas…
Zapas s Mělníkem byl příšerný a omluvou pár fanouškům, kteří dorazili, bych ho smetl ze stolu. Ve čtvrtek jsme hráli s Xaverovem a už se pár hráčů vrátilo, tak to bylo lepší.
Jak se daří skládat tým? Třeboradice kádrem patří do vrchní poloviny tabulky, ale předpoklady se jim nedaří naplnit. Povede se to po vašem příchodu?
Kádr zatím poznávám. Jména sama o sobě nic neznamenají. Určitě jsou zde kluci, kteří mají kvalitu, a teď máme nějakých dvacet dní, abychom je připravili, aby ji mohli ukázat. Buď to dokážeme, bude nás to bavit, a budeme bavit, anebo budeme zalezlí v ulitě a ustrašeně koukat, co s námi kdo udělá. Potom to můžeme shodit třeba na hřiště, rozhodčí, neskutečnou kvalitu soupeřů, nebo obráceně na nás trenéry. No a u toho já už ale nebudu. Tím spíš, když jsem zjistil, že jsou důležitější věci v životě! Je to i o postoji a jak se říká o ‘koulích’ – a to myslím doslova.
redaktor: René Machálek
