V sobotu 3.10.2015 sehrála naše starší přípravka 2005/06 další mistrovské utkání, tentokrát na hřišti Libuše. Začali jsme se sedmi hráči, tedy s jedním na střídání, během zápasu dorazil osmý.
Jako téměř ve všech zápasech i tentokrát jsme zaspali začátek a záhy prohrávali 2:0. Pak se naše hra začala zlepšovat a po snížení Matějem Hodačem na 2:1 jsme se soupeři herně plně vyrovnali.
Oproti minulému zápasu se naše mužstvo zlepšilo téměř ve všech činnostech, ve zpracování, v přihrávce, ale především v bojovnosti, která nám pořád chyběla. Postupně jsme v poli začali soupeře přehrávat a vytvářet si gólové šance, ale v těch se naplno projevila naše sobotní slabina a možná i trocha smůly. Měli jsme minimálně šest jasných gólových šancí, když počítám jen ty, kdy byl náš hráč 2-3 metry před brankou a sám před brankářem a neproměnili ani jednu. Matěj Hodač krásně z voleje vystřelil snad jen 10 cm vedle, Kubovi Růžkovi zase brankář jeho zakončení vytěsnil na tyč a ten zbytek jsme prostě spálili.
Z tohoto pohledu trochu smůlovaté utkání zvláště proto, že Libuš byla soupeř, kterého jsme mohli a měli porazit. Přesto jsem si z utkání odnášel příjemné pocity, protože všichni hráči dřeli, bojovali a nechali na hřišti vše, co mohli. Bylo to vidět i na hře, která byla oproti předešlým zápasům mnohem fotbalovější a kvalitnější. To, že jsme naše šance neproměnili, je sice škoda, ale to se často stává i profesionálům. Podstatné je, že jsme si je svou fotbalovostí vytvořili a že se na tom podílelo celé mužstvo. Z tohoto důvodu nechci vyzdvihovat výkony jednotlivých hráčů neboť mužstvo konečně hrálo jako tým, ale přesto si nemohu odpustit abych nevyzvedl permanentně dobré a hlavně bojovné výkony Vojty Pospíšila.
Trenér Z.Slavík