převzato www.fotbalpraha.cz
Tahák 3. kola Pražská teplárenská přeboru? Návrat útočníka Roberta Jůzka na hřiště Podolí, kde dlouhá léta hrál. Teď ale přijel v roli hosta s Třeboradicemi, které po dvou kolech neměly ani bod a nedaly ani gól. Všichni byli zvědaví, jak si důrazný střelec povede. Ostře sledované představení nabralo nečekaný směr, už ve 26. minutě musel Jůzek kvůli zranění střídat. „Po patnácti letech jsem se zranil a přijde to zrovna tady,“ hlesl. „Je to hříčka osudu,“ dodal poté, co jeho tým vyhrál 2:1.
Měl radost z vítězství, pochopitelně by u něj byl ale raději na hřišti. Místo toho druhou půli sledoval v civilu s rodinou a známými, každou chvíli se s někým pozdravil a vtipně glosoval situace na trávníku. „To je divný, odejdu z Podolí a ono dvakrát vyhraje. Přijdu do Třeboradic a ty dvakrát prohrajou. Navíc se zraním, když patnáct let nejsem zraněný, asi nemám dělat kličky,“ bavil fanoušky, i když v jiné roli, než by si přál. Když sudí ukončil zápas, bylo vidět, jak moc je rád, že Třeboradice dosáhly na tři body. „Říkal jsem, že to chce trpělivost,“ oddechl si, že jeho tým vymazal z bodového i střeleckého konta nulu.
Ze zápasu jste musel brzy odstoupit kvůli zranění, které vám nezpůsobil soupeř faulem, ale problém nastal při pokusu o kličku. Co se tam vlastně stalo?
Chtěl jsem střílet levou nohou, při kličce, místo abych střílel, tak mě píchlo ve svalu.
Takže jste ze zápasu, na který se všichni vaši známí těšili, brzy odstoupil. Převládal smutek, zklamání?
Jsem nešťastný z toho, že jsem nemohl být na hřišti. Člověk musel vystřídat, ale to je prostě fotbalový život. Někdy to tak vymyslí, že se člověk prostě nešťastně zraní při kličce. Nebylo to cizí zavinění. První myšlenka byla, že jsem chtěl střílet na zadní tyč, ale v tu chvíli mě napadlo udělat stahovačku. Ta se povedla, soupeře jsem poslal na zem a pak při zasekávačce mě píchlo v noze a už to nešlo.
Z placu se vám zjevně nechtělo, zkoušel jste, zda to nepůjde…
Zkoušel jsem, jak mě to bude limitovat. Jestli to bude třeba osmdesát procent, tak bych tam zůstal. Ze hřiště se mi nechtělo. Ale cítil jsem, že jsem nebyl ani poloviční. Jakýkoliv souboj nebo změna směru, tak mě v tom svalu píchalo.
Nechtěl jste tedy riskovat větší průšvih a řekl si o střídání?
Myslím si, že tam trhlina třeba nemusí být, že jsem si sval natáhl. Kdybych hrál dál, tak by se to zranění mohlo zhoršit. Nemělo smysl nic riskovat.
I tak jste se stihl dostat do jedné šance, až si fanoušci říkali, že máte na Podolí žízeň. Mrzí vás, že jste se netrefil?
Měl jsem jasnou šanci, gólovku. Bohužel šla střela doprostřed brány, místo abych to dal k tyči. Hrálo se mi dobře, bylo to fajn. Celý ten poločas jsme byli takoví lepší, možná nervóznější.
Šance jste měli už do půle, třeba Kadlec, ale dát gól jste do pauzy nedokázali…
Povedlo se mi odstavit stopera a on pak šel sám, to bylo super. Ale i Podolí mělo možnost, kdy to odvracel Pařízek. Věděli jsme, že bude Podolí hrozit z protiútoků, hrají kompaktně, týmově. Dokážou z toho těžit. Člověk musí být v zápase s Podolím trpělivý.
I když už jste nebyl na hřišti, věřil jste, že zápas zvládnete?
Nejdůležitější byla ta trpělivost. Věřil jsem, že gól přijde a vyhrajeme.
Na začátku sezony ale Třeboradice ve dvou soutěžních duelech branku nedaly. Co se stalo?
Když vezmu ty dva zápasy, tak béčko Admiry hraje dobře, ještě byl těžký terén. Mají šikovné kluky, Admira B bude týmy porážet od šedesáté sedmdesáté minuty, jsou na tom skvěle fyzicky. Jsou namakaní. Když střídají, přijde na hřiště podobný hráč. Kolovraty to u nás ubojovaly. To bylo z 0:0, na obou stranách byly stoprocentní šance. Pak jednu proměnily, to se stává, kol je ještě hodně. Bylo hodně důležité tenhle zápas vyhrát a zvládnout ve středu Újezd nad Lesy. To bude moc důležité.
Pro vás vzhledem ke zranění nepřichází vložené kolo zrovna ideálně, co?
Doufám, že se dám dohromady co nejdříve. Nenahrává mi to. Zraněné místo zaleduji. Uvidíme, jak se to bude tvářit.
V přípravě jste góly dával. Hraje roli důležitost mistráků, nebo v čem je to jiné, že teď se Třeboradice v ofenzivě trápí?
Problém trochu vidím v podpoře od záložní řady. Potřebuji dostat balony do vápna, když tam nejdou, tak je to těžké a nemůžu dát gól. Nejsem typ útočníka, který dostane balon na vápně a udělá dva hráče soupeře a dá gól. Jsem závislý na podpoře od spoluhráčů. Máme hodně mladé kluky, jsou výborní na tréninku, ale je tam zatím složitější přenést svůj um a šikovnost do zápasu. Člověk jim ale věří, povzbuzuje je, při tréninku dělají všechno výborně, tam je to fantazie. V zápase je tam respekt. Musí se to naučit, na místě je trpělivost, ,ono to přijde. Mladé kluky povzbuzujeme, musí mít hlavu nahoře, nic jim nevyčítáme.
Pojďme ještě k zápasu na Podolí. Z domácího tábora vím, že se hráči zajímali, zda nastoupíte. Bylo tam nějaké hecování?
Hecování ne. Vůbec. S kluky moc v kontaktu nejsem. Jirka Janoušek se mě zeptal, jestli budu, tak jsem mu to řekl. Napsal mi, tak jsem mu odpověděl. Ale jinak s nikým v kontaktu nejsem.
Když jste přišel do areálu, nešel jste automaticky do domácí šatny, jak se to někdy stává?
Ne. Já jsem to nehecoval. Vůči Podolí mám respekt, soustředil jsem se na to, co bude na hřišti. Nejsem zastánce těch věcí směrem k soupeři, soustředím se na sebe. Ani plácání a povídání si se soupeřem. Nešel jsem tam a ukázal jsem tím myslím úctu k Podolí. Mám pokoru vůči týmu. S nikým jsem se víc nebavil, jen jsme si řekli ahoj.
Svému týmu jste ale něco do kabiny jako motivaci za výhru vypsal, ne?
Něco jsem vypsal a ráno jsem připravil i nějaké občerstvení. Byla to klasika, jako když jezdím s reprezentačními výběry – ovoce, hroznový cukr, pití. Aby člověk třeba i v poločase rychle doplnil energii. Za vítězství je tam taky občerstvení.
Zápas jste bral jako šlágr, zval jste na něj známé a podle ohlasů jste jich měl docela dost, že?
Když se někdo zeptal na zápas, tak jsem mu říkal, ať přijde. Bylo vidět, že po všech těch zprávách, že to lidi zajímá. Otázkou je, kdo se nakonec na zápas dostal. Myslím, že je fajn, když lidi na zápas přijdou, že přebor takové taháky má, že to má atmosféru. Uvidíme, jak to bude pro nejbližší zápas s Újezdem, ale pak se těším na Přední Kopaninu a na Urbana. To je můj známý, hráli jsme spolu.
Jenže on už v téhle sezoně i chytal. Všiml jste si toho?
(usměje se) To mě překvapilo, že byl Dan v bráně. On je ale v útoku šikovný, je to fajn hráč. On umí udělat kličku, je rychlostní typ, ale je taky závislý na podpoře týmu. Stejně jako já potřebuje dostat balon, pak si poradí.
Start Roberta Jůzka očima trenérů
Viktor Pařízek (Třeboradice): „Většinou to tak bývá, že když se někdo na zápas takhle těší, jde na hřiště přemotivovaný a může to skončit zraněním. Uvidíme, jak vážný problém to bude. Hráči, co v utkání nastoupili, se zhostili té role na výbornou. Naše góly dal Kadlec, který před zápasem prohlašoval, že vstřelí dvě branky, ve druhé půli jsme ho dali na hrot, aby neměl obranné souboje a neriskovali jsme případnou červenou kartu. Vyplatilo se to, rozhodl zápas, mohl z toho být i hattrick.“
Petr Majer (Podolí): „Ten zápas jsme nebrali tak, jako že je výjimečný, že hrajeme proti Robertu Jůzkovi. Byl to normální zápas s Třeboradicemi. On měl jednu šanci, pak se zranil, nemohl hrát. Pro mě bylo jedinou důležitou věcí udělat dobrý výsledek, a ten jsme neudělali.“
René Machálek/fotbalpraha.cz