SK Třeboradice st. žáci – Loko Vltavín 2:0 (1:0)
Víkend je tu a s ním další zápas už za námi. V sobotu jsme se sešli na domácím hřišti už chvilku po osmé hodině ranní. Vzhledem k páteční celodenní průtrži mračen nebylo hřiště v úplně ideálním stavu, ale s tím se trochu počítalo. Nastoupili jsme v téměř kompletní sestavě a chystali se odejít aspoň s deseti vstřelenými góly. Proti nám se postavil tým ze spodní části tabulky – Loko Vltavín.
Bohužel přijeli se zelenými dresy. Těžko uvěřit, jak nás taková malichernost dovede dostat do uzkých a rozhodit. Nyní jsme tedy nemohli použít naše standardní dresy, které si půjčujeme od kluků z Áčka, protože své vlastní stále nemáme, ale museli jsme probrat náš retro archiv. Naštěstí jsme alespoň nějaké našli. A vzhledem ke kombinaci barev jsme byli výstavním týmem. Chyběl jen slogan ,,podpořme Ukrajinu,, :-). Bohužel tímhle zaskočením, jako by to snad všechno začalo.
Už hodiny sedím nad rozepsaným úvodem a přemýšlím, co vlastně k dnešnímu zápasu říct. Jak to shrnout jinak, než výsledným skóre. Už několikrát rozepsaný článek zavírám, abych ho po chvíli opět otevřela a mohla pokračovat. Nejde to. Pozitivní emoce nenacházím. Jsem zklamaná. Zklamaná a naštvaná. Ze hry, z chování hráčů v poli i na střídačce, z přístupu jednotlivců, z celkového pocitu marnosti… A obávám se, že to nejsem jen já. No nic, zkraťme to…
První půle začala a my nestačili žasnout. Katastrofa. Hráli jsme jako bychom stáli na hřišti poprvé. Zbytečné fauly, které nás ohrozily následnými trestnými kopy. Nepřímé nahrávky, ztracený balón, neobsazení hráči… Kluci běhali mimo své posty a chvílemi se tvářili, jako by snad ani nevěděli, co mají dělat.
Na střídačce to vypadalo podobně. V očích trenéra se střídal nešťastný údiv se zoufalstvím a plíce dostaly pěkně zabrat. Třikrát týdně tréninky, 4 hodiny snahy, která se den ze dne vytratí. Vše opakovaně řečené, jako by nikdy nebylo vyřčeno. Vše tolikrát trénováné, jako by se nestalo. Samozřejmě se stane, že někdo nemá svůj den. Ale tady se snad sešla většina hráčů. Z celkových 70 minut jsem našla celkem 5 hezkých situací. Když si však uvědomím, že každá taková situace je otázkou vteřin, je to zoufalství.
Aspoň je tedy zmíním, ať není každé mé slovo tak negativní.
Lukášovo vyražení téměř jasného gólu bylo fantastické. Výběh z brány přímo proti balónu a odražení rukou mimo bránu.
Nájezd Filipa Honzárka na bránu, kdy jeho zrychlení dá se srovnat s lokomotivou – excelentní. Míč bohužel v bráně neskončil, ale bylo to přesně ten moment, kdy věříte, že to dobře skončí.
Trestné střílení kapitána Filipa Šádka. Luxusní šibenice zralá na ligu. Nechytatelný balón. Krásná práce.
Štěpán v pozici stopera. Parádní zákroky, neuvěřitelné překvapení, jak mu tenhle post sedl. Takhle to má vypadat.
Róčovo převálcování brankáře. Bojovnost, se kterou do toho šel. A byl z toho balón v soupeřově síti.
Konečný výsledek 2:0 (poločas 1:0)
Tenhle zápas měl opravdu vypadat jinak. Ale po bitvě je generálem zkrátka každý…
Střelci: (K) Filip Šádek 30′ ; Jakub Roček 69′
Sestava: (B) Lukáš Bartík , Tomáš Dvořák, (K) Filip Šádek, Matěj Holomoj, Shokhjakhja Muyizanda, Vít Marek, Michael Koštialik, Matěj Princ, Štěpán Řehák, Jakub Roček, Tadeáš Šauer, Armend Mustafa, Vladlen Belebekha, Maksym Teslychko, David Dvořák, Filip Honzárek
