Po velmi náročné sobotě, kdy Sparta ovládla pražské derby, jsme se rozjeli v neděli brzy ráno do Újezdu nad Lesy, abychom se postavili další části turnaje. Ještě se zalepenými víčky jsme se začali scházet na hřišti pořádajících. Naprosto okouzleni umístěním areálu, který je obklopen lesy a schován tak veřejnosti, jsme začali rozjímat nad celkovým zázemím. Opravdu parádní vybavenost kabin, kde nechyběly sprchy, doplňovala krásná velká restaurace s příjemným sezením, jak uvnitř tak i venku. Opravdu nesrovnatelný areál, kde by se krásně strávil víkend, nejen nedělní dopoledne.
Nastoupili jsme na hřišti, rozehráli se a postavili se proti domácím. Ačkoli nám dali zabrat, hřiště jsme ovládli. Matěj vstřelil první rozjížděcí gól a druhý tam hned vzápětí poslal Jonáš z perfektně kopnuté penalty. Hra měla spád. Štěpánkovi padl do sítě jen jeden jediný balón a my tak díky našim střelcům získali perfektní náskok. V zakončení se střídali Matěj, Jonáš, Ondra, Honzík i Šíma. Náš první zápas končil za stavu 7:1 a děti byly rozhodnuté pokračovat se stejným nasazením.
Přesunuli jsme se na hřiště 2, kde už na nás čekali kluci z ČAFC Praha. Chviličku nám trvalo, než jsme se ujali balónu, ale jakmile se to podařilo byl to opět Matěj, který nulové skóre prostřelil. ČAFCa se bránila a nám se nedařilo získat míč do držení. Zanedlouho obešla naši obranu a skóre srovnala. Ačkoli jsme nasadili dravější tempo, hned nám padl do sítě další gól a soupeř se rázem ujal vedení. V tu chvíli, jako by nám před očima zamávali rudým hadrem. Honzík nakopl balón s takovou razancí, že přeletěl celé hřiště a končil na hrudi soupeřova brankáře. Chyběl jen kousek, aby končil v bráně. Hned po rozehrání vybojovala Julinka balón a dala tak Jonášovi skvělou šanci zakončit. A podařilo se. Skóre srovnané a makáme dál. Šíma v bráně téměř relaxuje, protože naši se do toho pořádně opřeli a Ondra ještě dvakrát perfektně zakončil. Skvěle vybojovaná výhra 4:2.
Zůstáváme na stejném hřišti a těšíme se, až dorazí kluci z Xaverova. V bráně opět zůstává Šíma a Štěpánek je v poli. Překvapivě je to opět Matěj, který vstřeluje zahajovací gól a udává tak tempo celého zápasu. Kubovo zpracování ve vápně dává šanci Julince. Zakončit se bohužel nepodařilo, ale byla to parádní hra s míčem od obou. Žasneme nad našimi dětmi. Už je vidět souhra, mnohem lepší hra s balónem a ten drajf… Neskutečná bojovnost. Jsme nadšení z toho, co předvádějí. A když k tomu střílíme na bránu jednu ránu za druhou a zvyšujeme svůj náskok, jsme opravdu pyšní. Góly od Jonáše, Matěje, Honzíka a Ondry pro nás znamenají konečný stav toho zápasu, krásných 6:0.
Rychle se napijeme, zavážeme tkaničky a chystáme se na Hrdlořezy. Ty jsou pro nás v této skupině zatím nejkomplikovanějším soupeřem a máme co dělat. Jsou nabití chutí po výhře. Naše prohra by znamenala jejich vítězství dnešního dne. Začátek zápasu se odvíjí v jejich prospěch. Jsme zaskočeni jejich důrazem a míče nám prokluzují pod nohami. V síti nám končí hned dva míče a nevypadá to dobře. Ale musíme bojovat. Matějovo vytažení po lajně a následná nahrávka Ondrovi, který umisťuje balón do sítě, pro nás znamená zlom. Soupeř útočí na naši bránu, ale Šíma odráží jeden balón za druhým, Honzík bezchybně zpracovává a posílá balón dopředu. Další Ondrův gól a skóre srovnané. Štěpánek s Kubou útočí a nedávají soupeři možnost dostat se k míči. Julinka střílí na bránu, ale balón je vyražen. Naštěstí ho vybojuje Matěj a opět posílá dál. Tentokrát je to Jonáš, který zakončuje. Po rozehrání znovu získáváme míč a opět je to Jonáš, kdo si s míčem probojuje cestu k soupeřově bráně. Před námi poslední minuty a Honzíkova přesně umístěná střela zvyšuje náš náskok a dělá z nás vítěze. Velmi pracně zasloužená výhra 5:2.
Posíláme děti se občerstvit. Pořádající tým připravil pro děti stůl plný ovoce a různých dobrot a naši nejmenší tak dobíjejí energii a plní bříška.
Čeká nás už jen vyhlášení. Jsme šťastní a nadšení. Zlaté medaile nám visí na krku, dostáváme největší pohár, tašku s dárky a boucháme šampus. Takže ,,vítej zlatý hattricku,, je to doma. Třetí turnaj stříbrné skupiny a za námi TŘETÍ ZLATO! A aby toho nebylo málo odnášíme si, s hrdostí sobě vlastní, cenu za NEJLEPŠÍHO STŘELCE turnaje. Gratulujeme Ondro! Zaslouženě vybojovaná cena! Dokonce jsme se jako tým umístili i na prvním místě v počtu vstřelených gólů ( 22 gólů ). Zkrátka bych řekla, že jsme bravurně ovládli všechny nejvyšší příčky, které byly možné.
Úžasný den, úžasné prostředí, úžasní lidé, úžasné umístění a nejúžasnější děti. Díky vám, děti naše, za ten bezchybný drajt dnešního dne. Za vaši dravost, ctižádost a chuť do hry. Díky rodičům, že to, po sobotních oslavách sparťanského titulu, absolvovali s námi a přivstali si. Budu se opakovat, ale jste skvělí a my jsme moc pyšní.
Sestava: Štěpán Korman, Jan Lojín, Jakub Štefan, Jůlia Rakárová, Matěj Procházka, Jonáš Melichar, Ondřej Novotný, Šimon Řehák
Další část turnaje nás čekala tuto sobotu po obědě na domácím hřišti. Připravili jsme dvě hrací plochy na trávě, občerstvení pro malé sportovce a odměny. Počasí bylo téměř letní, děti natěšené a tak se mohlo startovat.
Opět jsme se sešli ve stejném seskupení – Xaverov, Újezd nad Lesy, Hrdlořezy, ČAFC a my. Každý zápas trval 15 minut a pozice rozhodčích se tentokrát ujali naši tatínkové.
První zápas jsme odehráli s kluky z Xaverova. Hned v prvních minutách se Ondra ujal balónu, proběhl hřiště a povedlo se mu proměnit. Kluci z Xaverova nezaháleli a hned nám to vrátili. Poté se předvedl v zakončení Jonáš a ani Šímův výpad na sebe nenechal dlouho čekat. Stav 4:1, ale ještě spousta času do konce. Štěpánek v bráně dělá, co může, ale Xaverov střílí jednu ránu za druhou a k našemu úžasu vyrovnává těsně před hvizdem píšťalky.
Třeboradice : Xaverov 4:4
Druhým týmem, který se proti nám postavil byl Újezd nad Lesy. Než jsme se rozkoukali, proklouzl Štěpánkovi balón mezi nohami a my prohrávali 1:0. Kluci v útoku, Šíma s Ondrou, si probojovali cestu a za moc hezkých přihrávek tam soupeřovi poslali hned 3 góly za sebou. Nechali jsme je odpočinout a vyslali na hřiště Julinku s Honzíkem. Julince se na hřišti moc dařilo. Přes velkou absenci tréninků si je stále na hřišti jistá. Bojovala o balón, několikrát se probojovala až k bráně a jednou ji jen těsně minula. Oproti tomu Honzík je skvělý a průbojný na trénincích, ale dnes v poli, jako by si svým krokem nebyl tolik jistý. Často se mu podařilo balón vybojovat, avšak zakončit se mu nepodařilo. Ale zase se dařilo Jonášovi, jeho propracované zpracování a tah přes celé hřiště, vyústil ve stav 6:1. Bohužel nám tam protivník při útoku přidupl Vojtovi kotník a tak se slzičkami skončil na střídačce. Chviličku na to se klukům z Újezda podařilo ještě dvěma střelami prolomit Štěpánovu bránu, ale i tak jsme se ujali tří krásných bodů.
Újezd nad Lesy : Třeboradice 3:6
Nyní nás čekala fotbalová přestávka a kluci se šli občerstvit. Opět nesmírně děkuji všem našim rodičům, kteří se postarali o občerstvení pro všechny děti. K dispozici měli tousty, šneky, muffiny, pitíčka, čokolády, ale i hromady zeleniny, hroznového vína a dokonce jahod. Moc děkuji všem, jste úžasní.
S naplněnými bříšky jsme na hřišti přivítali Hrdlořezy. Vojtu jsme kvůli zranění ještě hodně šetřili, tak jsme se rozestoupili v sestavě Šíma, Ondra, Jonáš a Honzík. Kluci museli hodně zabrat. Hrdlořezy patří mezi ty silnější soupeře a na minulém turnaji jsme s nimi uhráli remízu. Teď jsme museli být hodně průbojní. A vypadalo to nadějně, Honzík vzadu skvěle s Dáňou odráželi balóny. A i na Dáňovi je vidět, že má za sebou obrovský kus práce a předvádí mnohem jistější pozici. Šíma i Ondra se střídali v bravurním útoku. Při střídání se skvěle předvedla opět Julinka i Jonáš. Nakonec při nás stál i kousek štěstí, kromě naší šikovnosti a bylo to znát na výsledku.
Hrdlořezy : Třeboradice 2:5
Posledním naším protivníkem byli kluci z ČAFC Praha. Obrovsky se před nimi skláním. Celý turnaj pro ně musel být neskutečně náročný. Přijeli k nám v přesném počtu, tudíž neměli jediného na střídačce a role trenéra se musel zhostit jeden z tatinků, protože trenér s nimi nepřijel. Přesto bojovali ze všech sil. V jejich síti končili pouze tři naše góly od Jonáše a Ondry. Zato v naší síti díky Štěpánkovi a šikovné práci Honzíka a Dáni i Vojty, neskončil ani jeden míč.
ČAFC Praha : Třeboradice 0:3
Teď už měli všechny děti volno a nás čekalo zapsat výsledky a spočítat celkové skóre. Pro všechny týmy jsme měli připraveny medaile, diplomy, poháry i malou tašku s dárky. Všechna vítězství mají pro nás, i pro ty nejmenší, obrovskou váhu. A pokud to vítězství znamená obhájení prvního místa, zlaté medaile a ten největší pohár ještě na domácí půdě, jsme ti nejšťastnější ze všech. Děti jásaly radostí, šampaňské se pilo přímo z poháru a trenér se tvářil velmi hrdě.
Další zlatá doma!!!
Závěrem ještě jednou děkuji všem rodičům, že si vzali na starost veškeré občerstvení a také dárky pro všechny týmy.
Děkuji i všem týmům, že přijely a zúčastnily se.
A především děkuji dětem, že do toho vždy jdou naplno, s chutí a nezaměnitelnou dětskou energií a zápalem pro fotbal.
Sestava: Štěpán Korman, Vojtěch Kolář, Jan Lojín, Daniel Honc, Jonáš Melichar, Šimon Řehák, Jůlia Rakárová, Ondřej Novotný
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a ještě dál,, nás v neděli čekal další hrací den turnaje Ministar s našimi malinkými. Tentokrát jsme se pořadatelství ujali my. Byl to vlastně úplně první turnaj, který Třeboradice pořádaly. Jakožto trenér ročníku 2016 se celého pořádání chopil trenér Martin Šádek a za pomoci a podpory všech zúčastněných rodičů se to opravdu povedlo.
Sjely se opět týmy TJ Sokol Libiš, FK Řeporyje, ČAFC Praha a SK Viktoria Sibřina. Za domácí tým SK Třeboradice jsme tentokrát postavili týmy dva, abychom i mladším dětem z 2017 dali šanci si zahrát. Byli jsme rozděleni jako tým červených a oranžových. Bohužel kvůli vysoké neúčasti z důvodu nemocných 2017 jsme je doplnili dětmi z ročníku 2016 a mohlo se startovat.
Postavili jsme tři hřiště. Dvě na umělé trávě, jedno na přírodní trávě, aby to rychleji utíkalo a aby nám vzhledem k totální absenci sluníčka nikdo neumrzl. Poháry byly připravené, stejně tak medaile, ceny i stůl s velkým pohoštěním. Rozhodčí z řad našich odchovanců byli také na místě a tak stačilo jen zavelet ke startu.
Prvním protivníkem pro naše červené byla ČAFCa. Do brány si nakráčel náš ,,ředitel,, Honzík. Skvěle se zlepšuje a pracuje na sobě. S prvním turnajem se to vůbec nedá srovnat. Vybíhá z brány, skáče po balónu a než rozehraje, zkontroluje si obsazenost svého týmu a uvážlivě se rozhodne. Když pomineme to, že chytat vůbec nechce, daří se mu fantasticky :-). V hřišti se nám dařilo také skvěle, kluci opravdu bojovali o balón a zlepšení je vidět i na každém z nich.
ČAFC Praha : Třeboradice 2:5
Jako druzí na nás čekaly Řeporyje. Do brány už jsme Honzíka nedostali, tak se tomu postavil Kuba. A moc se mu dařilo. Matěj s Jonášem nedali nikomu ze soupeřů možnost, aby se přiblížil k naší bráně. Vybojovali téměř každý balón a okamžitě ho posunuli vpřed. I díky nim se Kubíkovi podařilo v bráně uhájit nulové skóre.
FK Řeporyje : Třeboradice 0:5
Dva zápasy, dvě výhry. Úžasná práce a my se nyní přesunuli na umělku, abychom se postavili týmu ze Sibřiny. V bráně opět kraloval Kubík a šli jsme do boje. Všichni hrozně makali a tlačili soupeře. Ondra byl neuvěřitelně dravý a šel pořád po balónu, Jonáš byl důrazný a nikomu nic nedal zadarmo. Matěj s Honzíkem z obou stran bránili naši bránu a nepustili nikoho k pořádnému útoku. Štěpán se několikrát hnal na bránu soupeře a vypadalo to velmi nadějně. Nakonec jen společným úsilím jsme konečně ukázali Sibřině, co v nás je. A ten pocit stál za to! Kubík opět vychytal krásnou 0 a kluci jedním povedeným gólem zakončili.
SK Viktoria Sibřina : Třeboradice 0:1
Nyní nás čekal náš druhý tým. Tenhle zápas nám nedělal takovou radost. Věděli jsme, že naše děti z 2017 jsou velmi oslabení, sešly se v zoufalém počtu a bez trenéra, či asistentů. Pro většinu to byl teprve první, v lepším případě, druhý turnaj. Ale opravdu se snažily a hrály s takovou snahou a chutí, že každý gól, který končil v jejich síti, nás téměř fyzicky bolel. Rozálka s Adélkou napadaly naše kluky s takovou bojovností, že i ostřílení fotbalisti, jako je Jonáš s Matějem, měli co dělat. Matyáš s Vojtou skvěle bránili. Libor s Danem tlačili naše kluky a několikrát naši bránu ohrozili. Petr se v bráně snažil, co mu síly stačily. Naši kluci však byli přece jen o trošku důraznější v zakončení a tak jsme i nyní, z toho zápasu, odcházeli s výhrou.
Třeboradice oranžová : Třeboradice červená 0:7
Naše euforie vrcholila. Měli jsme za sebou čtyři výhry ze čtyř zápasů. Naše úspěšnost byla stoprocentní. Teď nás ale čekal nejsilnější soupeř. Poslední zápas, který vše rozhodne. TJ Sokol Libiš. Kubík odhodlaně nastoupil do brány a kluci se rozestavěli po hřišti. Počasí jako by dokonale vidělo do rozpoložení každého jednoho z nás. Mlha houstla a zima nám zalézala pod bundy. Z každé strany se ozývalo drkotání zubů, do kterého se rozezněl téměř neslyšitelný hvizd píšťalky. Kluci se dali do pohybu a mělo to skutečně drajf. První gól končil v síti soupeře. Úžasné. Ale Libiš se vzchopila a přiletěli nám do branky hned dva balóny za sebou. Kubík vybíhal a snažil se tomu zabránit, ale tohle se chytit nedalo. Museli jsme zamakat. A dařilo se nám. Bylo to neskutečné drama. Jeden do posledního bojovali a rvali se o míč. Vehementně útočili na libišskou bránu a do poslední kapky potu chránili tu naši. Byli jsme v úžasu. Kdyby takhle vypadal každý náš zápas na turnajích, tak třetímu místu bychom mávali z vyšších příček. Kluci byli úžasní. Porazit Libiš jsme již nestihli, ale odnesli jsme si za remízu krásný 1 bod.
TJ Sokol Libiš : Třeboradice 3:3
Nyní už bylo na nás, abychom spočítali skóre a vypracovali umístění. Přemístili jsme se na umělku i s poháry, medailemi a dárkami pro všechny zúčastněné, doplnili umístění do diplomů a mohlo se začít rozdávat. A byli jsme nadšení. Nejen, že naši červení měli stejný počet bodů, jako libiští, takže nám zlatá příčka unikla jen o skóre, ale i našim oranžovým unikla pátá pozice jen na skóre a jen o vlásek je tedy předběhly Řeporyje.
Vzhledem k zimě a husté mlze, jež přetrvávala celý turnaj, patří obrovské poděkování všem fanouškům, kteří vydrželi a podpořili nejen své děti, ale i nás.
Děkujeme všem zúčastněným týmům, kteří si přijely zasportovat a díky nimž, jsme lepší a lepší, protože nás motivují ke skvělým výsledkům.
Děkujeme Jakubovi, našemu předsedovi, že se ujal vyhlašování stejně, jako úvodního slova a že osobně pogratuloval všem hráčům k vítězství a slavnostně předal poháry, medaile i diplomy.
Děkujeme Karlovi, našemu dvornímu fotografovi, za skvělou práci. Fotky od něho jsou vždy prvotřídní a skvěle zachytí nejen danou situaci, ale i emoce, které se v ní odráží.
Děkujeme Jirkovi Melicharovi za úžasný dort pro všechny naše děti. Byl nejen nádherný, ale opravdu výborný!
Děkujeme Jiřímu Honcovi, Danovu tatínkovi, že se ujal na celou dobu konání turnaje našeho oranžového týmu, namísto trenérů a asistentů, kteří se bohužel nemohli účastnit. Zvládl to skvěle, vedl děti k fair play a střílení gólů a já věřím, že si to děti pod jeho vedením užily.
Děkujeme všem rodičům, kteří napekli a nanosili veškeré občerstvení a postarali se tak, aby všichni měli, co uzobávat a mohli doplňovat energii. Stejně tak jim děkujeme za všechny věcné dary, díky kterým se tašky s odměnami naplnily po okroj a ještě dost zbylo na další naše turnaje a soutěže. Obrovské díky vám!
Neskutečně velké díky patří zúčastněným dětem. Účast na turnaji není samozřejmostí a my jsme se do poslední chvíle obaváli, zda vás přijde dost na postavení slíbených dvou týmů. Bylo to s odřenýma ušima, ale podařilo se to. Z každé strany se ozýval kašel, kýchání a i tak jste nás v tom nenechali. Děkujeme! Jsme na vás všechny skutečně moc pyšní! Přišli jste, hráli jste s obrovskou chutí a odehráli skvělé zápasy!
V poslední řadě bych ráda poděkovala za nás všechny trenérovi ročníku 2016, Martinu Šádkovi. Díky, že ses toho ujal. Že ses k tomu postavil, tak jak bylo správné. Že jsi konečně prolomil tu imaginární zeď v podobě nepořádání dětských turnajů. Celý turnaj jsi uplně sám zorganizoval, zařídil, vše potřebné oběhal, nakoupil a připravil. Každý z výsledků je i Tvou zásluhou.
V neděli 16.10.2022 jsme se hned v ranních hodinách sešli na dalším utkání našich nejmladších. Tentokrát pořádajícím týmem byla SK Viktoria Sibřina. Pro děti bylo opět připraveno občerstvení a stoleček s odměnami, kde se blýskaly poháry i medaile pro všechny účastníky.
Sestavení turnaje bylo stejné, jako v posledním kole – SK Viktoria Sibřina, TJ Sokol Libiš, FK Řeporyje, ČAFC Praha a naše SK Třeboradice. Pro zápasy byla připravena 2 hřiště, světelná tabule s časomírou a rozhodčí z řad dorostenců.
Startovali jsme až v druhém zápase, tak jsme měli možnost se rozkoukat a připravit. A dle rozpisu jsme si měli odbýt ty těžší zápasy hned ze začátku.
Naším prvním protivníkem byl tým domácích. Gólmanem celého dnešního turnaje byl Honzík, kterému se v bráně daří a zatím se v ní nejlépe orientuje. Než se však kluci stihli pořádně rozestavit, už se tam dva kousky v naší bráně mihly. Sibřina rychle zaútočila. Ondra s Matějem se snažili projít přes soupeře a míč vybojovat, ale dnes to byl oříšek. Celý tým soupeře stál na jednom jediném hráči, který průbojností a důrazem výrazně převyšoval a našim klukům dal prostě obrovsky zabrat. Tak daleko ještě nejsme. Podařilo se nám jim do brány aspoň jeden balón poslat ve chvíli, kdy si Jonáš prorazil cestu středem, ale nestačilo to ani na zdramatizování zápasu. Sibřina bleskurychle opětovala útok a začala nám to vracet. Náš první zápas skončil rychleji, než začal. Prohra 1:5
A situace se opakovala. Teď na nás čekali kluci z Libiše – vítězové předešlých dvou kol. Ze začátku to nevypadalo úplně špatně. Po prvních čtyřech minutách byl stav 1:1. Naším střelcem byl Ondra, který do toho šel opravdu naplno. Napadal soupeře a dělal všechno proto, aby nepřišel o míč. A opravdu se to vyplatilo. Další šance na sebe nenechala dlouho čekat a Jonáš se řítil k bráně. Gólman byl ale ve střehu a balón mu skončil v náručí. Utkání vypadalo vyrovnaně. Matěj to tahal po lajně, Šíma se připravoval v útoku, ale nedařilo se nám zakončit. Soupeř získal převahu a začal nás tlačit a mazat si nás. Opět prohra. Opět za stavu 5:1
Vztyčili jsme hlavu a s myšlenkou, že to nejhorší je za námi, jsme se přesunuli na druhé hřiště. ČAFCa Praha už na nás čekala. A my byli za hvězdy. Ondra tam poslal první gól, ještě než jsme stihli zaregistrovat start. Zdálo se, že toho prohrávání už má dost. A zabralo to. Jako by ostatním vlil do žil adrenalin. Honzík vybíhal z brány a skákal po balónech, které na něj létaly. Rozálka chvilku mířila na vlastní bránu, ale vzpamatovala se a za pomoci Vojty se hnali s míčem dopředu. Tam už na ně čekal Šíma a obstřeloval s Jonášem bránu. Matěj bránil všechno, co mířilo na tu naši a tahal to zpět na protivníkovu část hřiště. Tenhle zápas konečně vypadal z naší strany trochu víc fotbalově. Jako by se naši maličtí teprve teď probrali z hlubokého spánku. A bylo to poznat i na výsledku. Dnes už potřetí – stav 5:1, tentokrát však pro nás!
Nyní byl před námi zápas poslední – FK Řeporyje. Trenér rychle udělil poslední rady a my běželi bojovat. Honzík byl v bráně odvážnější, vybíhal pomáhat do pole a snažil se co nejrychleji vracet. Mnohem lépe četl hru. Rozálka se snažila nepustit řeporyjské k balónu a Vojta je moc hezky blokoval. Matěj nevzdal žádný balón, šel tvrdě do každého souboje a míče posílal před bránu, kde se Šíma s Ondrou a Jonášem střídali v zakončování. A bylo to doma! Výhra 2:7!!!
Kluci s Rozálkou se ještě před vyhlášením vydali ke stolečku s občerstvením, aby doplnili chybějící energii a už se šli řadit.
Jak už si začínáme zvykat, čekalo na nás opět krásné 3. místo. Každý z účastníků dostal medaile a fotbalové kartičky a pro celý tým jsme dostali krásný bronzový pohár.
Děti byly úžasné. Už si zvykají na průběh turnajů a mnohem lépe si zpracovávají balón, lépe čelí útokům a s větší vervou jdou do soubojů. Budeme na dalším zlepšení intenzivně pracovat a jistě to bude na dalším turnaji poznat.
Teď budeme mít více prostoru na zlepšení a dřinu. Další část turnaje proběhne 6.11. tentokrát u nás, na domácím hřišti. Tak doufejme, že na domácí půdě budeme ještě silnější a jistější, už se na to těšíme.
V neděli se naši nejmenší zúčastnili již 12. ročníku Memoriálu Bohumila Hejny v sousední Březiněvsi. Pan Hejna byl dlouholetým hráčem, funkcionářem a správcem klubu TJ Březiněves a právě na jeho počest vznikl tento turnaj, za kterým stojí obrovské úsilí nejen sportovního klubu, ale celé městské části v čele s panem starostou.
Bylo nám potěšením se tohoto odpoledne s našimi malinkými fotbalisty účastnit. Celé klubové zázemí bylo skvěle připraveno… Venku se grilovalo, v hospůdce se dalo posedět, pro hráče bylo nachystané tréninkové hřiště s brankami mimo hlavní hrací plochu, kde se mohli připravovat. Hlavní hrací hřiště bylo rozděleno na dvě hrací plochy, aby odpočinkové pauzy byly co nejmenší a na každém hřišti byl připravený hráč dorostu na post rozhodčího. Organizace byla opravdu bezchybná.
Turnaje se účastnilo 8 mužstev, která byla rozdělena do svou skupin.
Skupina A: FK Neratovice Býškovice
SK Union Vršovice
SK Praga Praha modrá
TJ Březiněves červená
Skupina B: SK Třeboradice
SK Praga Praha bílá
SK Cembrit Beroun
TJ Březiněves bílá
Svůj první zápas jsme odehráli s týmem SK Praga Praha bílá. A bylo to těžké. Pragovka byla sehraná a my jsme hned v prvních minutách dostali dva góly. Poté jsme se ujali míče, několikrát obstřelili bránu a nebo trefili brankáře. Balón jsme však do sítě neumístili. Nedařilo se nám. Bránili jsme ze všech sil a Honzík v bráně dělal, co mohl. Na Pragovku jsme však nestačili. Prohra 0:4
Mezi každým zápasem jsme měli zhruba 20 minut pauzu na odpočinek a na probrání taktiky. Děti si tyto pauzy užívaly. Bylo krásné počasí, svítilo sluníčko a tak se válely v trávě, blbly s míčem a relaxovaly.
Nyní nás čekal Beroun. A byl to ještě větší mazec. Tihle kluci byli trochu výš. My jsme se ale nedali a přesto, že jsme se zápasy teprve začínali, projevovali jsme obrovskou bojovnost. V bráně jsme tentokrát měli Štěpánka. Honzík se snažil sebrat berounským balón, ale marně. Julinka s Rozálkou se prodíraly dopředu, ale také to nevyšlo. Když první balón skončil v naší bráně, vybojoval ho Jonáš zpět. Krásná nahrávka na Šímu a už se dařilo zaútočit na bránu soupeře. A byl to gól! Celému týmu to zvedlo náladu, bohužel to však netrvalo dlouho a na naši bránu letěl jeden balón za druhým. Inkasovali jsme rychlých šest gólů dokud se nepodařilo Matějovi prorazit si cestu skrz. A tam už mu naběhl opět Šíma a snížili jsme skóre. Berounským to ale nestačilo. Ještě jednou se hnali na naši půlku. Adélka se proti jednomu rozběhla, ten však přihrál vlastnímu spoluhráči s takovou přesností, že naši maličtí neměli možnost zareagovat. Štěpán vyběhl z brány, chlapec z Berouna byl ovšem rychlejší a nedalo se nic dělat. Míč byl v síti. Začal nás tlačit čas a nechtěli jsme to takhle nechat. Matěj to vytáhl na lajnu, prorval se přes soupeře a tam se balónu ujal Jonáš. Následoval nálet na Jonáše ze strany berounských, tak musel iniciativu převzít Ondra. A podařilo se to! Ondra neuvěřitelně proměnil a snížil stav. Na pauzu jsme odcházeli s výpraskem 3:8
V mezičase jsme se snažili nabrat sílu. Věděli jsme, že teď už nám nezbývá než vyhrát. A šli jsme se opřít do domácích.
Březiněves bílá už na nás čekala a šlo se na hru. Všechny naše holky bojovaly, jak jen mohly. Rozálka získala balón a poslala ho Matějovi, ten se dostal před soupeře a nahrál Jonášovi. A první gól byl v bráně soupeře! Ondra si pomohl s Julinkou, soupeř ale tlačil. O balón jsme přišli a ten skončil v bráně, kterou hlídal Honzík. Nevadilo a bojovalo se dál. Štěpán a Adélka se hnali dopředu. Breziněvští jim to neulehčovali a balón byl rázem u jejich nohou. To se ale nelíbilo Matějovi. Po lajně, jak je u něho zvykem, obešel všechny protihráče a skóroval! Bylo to tam! Jen nepolevit. Jonáš se Šímou ze všech sil bojovali. Tlačili balón dopředu, přišel Šímův skluz, ale balón letěl vedle. Jonáš ho získal a vypálil. A zvedl náš náskok. A za chvilku znova! Neuvěřitelné! U klandrů se pískalo nadšením a děti skákaly radostí. Tři body pro nás. Výhra 4:1
Následovalo vyhlášení výsledků. Čekal nás poslední rozhodující zápas. Teď se rozhodne, zda skončíme na pátém, či šestém místě. A my jsme chtěli páté a s tím jsme také proti týmu Březiněves červená nastoupili. A červený tým domácích byl rázem bez šance. Jonáš se Šímou se bravurně střídali v zakončování. Než se soupeř rozkoukal, už prohrával 0:3. Honzík se v bráně musel na chvilku probrat z letargie, jelikož soupeř se ujal míče a běžel útočit. Holky se jej snažily doběhnout, ale utekl jim. A v naší bráně najednou končily dva góly hned za sebou. Byl to boj. Bylo to drama. Nechtěli jsme prohrát. Fanoušci hlasitě podporovali každý rychlý pohyb, každou dobře vyslanou přihrávku. A děti to vnímaly na hřišti i na střídačce. Všude tolik očekávání a nadějí. Únava kolem nás ani neprošla, na všechny sedlo nadšení a touha po výhře byla naším hnacím motorem. Všichni běhali, snažili se a odměnou byly další dva góly od Jonáše. Nikdo ani na chvilku nepolevil. Matěj i Ondra se rvali jako lvi, z holek najednou nebyly roztomilé princezny, ale tvrdé bojovnice. A vybojovaly to. Ujaly se míče a poslaly ho Štěpánovi, který ho poslal do sítě soupeře. Nadšení sílilo, lavičky se pod fanoušky otřásaly v základech… Zbývala jen chvilička do konce. Trochu jsme polevili a protivník toho využil. I tak jsme jásali nadšením. Zasloužená výhra 6:4 a páté místo bylo naše.
Počkali jsme, než skončí boj o první a třetí místo a už jsme se řadili na vyhodnocení. Ceny předával přímo pan starosta Haramul a nezapomněl ocenit i nejlepšího hráče z každého týmu. Za nás si tuto krásnou cenu odnesl Matěj Procházka a my jsme na něho moc hrdí. Za tvrdě vybojované páté místo si naše děti odnesly medaile, plyšová zvířátka a pro celý tým nádherný pohár, sladký dort a nápoje.
Bylo to krásně strávené nedělní odpoledne. Sluníčko svítilo, hřálo, děti byly usměvavé a rodiče spokojení. Páté místo byl pro nás opravdu úspěch, soupeři byli nároční a opravdu moc šikovní. Věřím, že si děti i z tohoto dne odnesly nové zkušenosti, nové taktiky a že jim to zase dalo něco, co je příště posune ještě o kousek dál. Jsme na ně všechny opravdu moc pyšní, z každého úspěchu jsme nadšení a z každé prohry poučení. Děkujeme rodičům za důvěru, se kterou nám své děti svěřují, za obrovskou účast a podporu na všech turnajích a za energii, se kterou je absolvují. Děkujeme dětem za jejich snahu a elán, za jejich úsměvy a touhu být lepší!
Umístění:
1. SK Union Vršovice
2. SK Cembrit Beroun
3. SK Praga Praha modrá
4. SK Praga Praha bílá
5. SK Třeboradice
6. TJ Březiněves červená
7. TJ Březiněves bílá
8. FK Neratovice Býškovice
Sestava: Jan Lojín, Ondřej Novotný, Matěj Procházka, Jonáš Melichar, Štěpán Korman, Šimon Řehák, Julia Rakárová, Adéla Schenková, Rozálie Hrušková
V sobotu 8.10. čekalo naše nejmenší druhé kolo turnaje Ministar, tentokrát v Libiši.
Naštěstí nás opět nezklamalo počasí a ačkoli lehce pod mrakem, nepršelo.
Pořadatelé z Libiše přichystali hru na dvě hřiště, občerstvení pro malé fotbalisty a stoleček s cenami tentokrát vypadal mnohem lépe. Na všechna mužstva čekaly poháry, medaile a tašky s překvapením, což bylo mnohem více motivující než medaile s fotbalovou kartičkou, kterou si děti odvezly z pražské ČAFC. Měli jsme se tedy na co těšit.
Seznam týmů zůstal neměnný. Čekali na nás hráči z FK Řeporyje, SK Viktoria Sibřina, TJ Sokol Libiš a ČAFC Praha. Ta nyní hrála jen s jedním týmem.
A právě proti dětem z ČAFC jsme hráli svůj první zápas. V bráně se rozcvičoval Daník a kluci v poli ho podpořili krásným zápasem. Jonáš se Šímou byli v útoku, kde je střídali Matěj s Ondrou. A obranu se staral Honzík se Štěpánem a Matyáš s Vojtou. Bylo vidět, že kluci byli ještě při plné síle, snažili se nahrávat si a během těch 15 minut měli jasnou převahu. Hřiště patřilo Jonášovi, který se postaral o všechny góly, které skončily v bráně soupeřů. Těm se chviličku před koncem podařilo alespoň jeden čestný poslat i do naší sítě, ale náladu nám to nezkazilo. Kluci jásali nad první výhrou, 5:1!
Plní energie jsme se přesunuli na druhé hřiště postavit se nejsilnějšímu týmu. Kluci z Libiše už si nás pěkně dali v prvním hracím dni a my už jsme věděli, co očekávat. Do brány jsme postavili Honzíka a kluci šli na to. Dřív, než se stihli rozkoukat, míč letěl do naší sítě. Bylo to rychlé a nečekané, ale kluci se překvapivě vrhli do útoku. Matěj si prosóloval celé hřiště, poslal balón na Jonáše a ten zakončil. A za chvilku znovu. Tím se skóre na malou chvilku otočilo a my získali vedení. Vojta s Matym se snažili, dobíhali soupeře, ale těm se přesto podařilo dostat před naši bránu a prostřelit Honzíka. Bylo to dramatické. I za stavu 5:2 jsme svoje šance nevzdávali. Matěj to vydřel a snížil náskok Libiše. Ti nám tam ale vstřelili další gól hned vzápětí. To se klukům nelíbilo a pár vteřin před koncem se k jejich bráně vydal Ondra. A povedlo se! Prohráli jsme 6:4 a Libiš to rozhodně nedostala zadarmo.
Kluci si lehce odpočinuli, poslechli si rady od trenéra a už je čekala Sibřina. V bráně se kluci opět vyměnili, aby si Honzík odpočinul a předal rozlišovák Štěpánovi. A tomu se dařilo. Celý zápas byl dost vyhrocený a přesto vyrovnaný. Kluci makali na obou stranách. První balón letěl do naší sítě, ale okamžitě následoval výpad na bránu Sibřiny. Šíma střílel, co to šlo. A konečně se podařilo. Hned za ním nahrál Ondra před bránu Jonášovi a ten taky zakončil. Protivník se ale nechtěl vzdát. Matyáš se snažil rozbíhající útok zastavit, ale nepovedlo se. Stav byl neuvěřitelných 2:2 a emoce byly cítit všude kolem nás. Byla to vážně dřina. Štěpán v bráně vychytal krásné střely, jedna se tam však zatoulala a už jsme nestihli skóre srovnat. Se Sibřinou jsme tedy prohráli těsných 2:3
Jako poslední nás čekaly Řeporyje. To byl zápas, kde si kluci neuvěřitelně věřili a odrazilo se to do hry. Daník se Štěpánem vůbec nepustili řeporyjské k naší bráně, kde nás nyní hlídal Ondra. Šíma se vepředu dostal k míči a proměnil, co šlo. Jonáš s Matyášem zbavili soupeře každého balónu, který jim přistál na noze. Vojta s Honzíkem se postarali Šímovi o volnou cestu k bráně. Šíma tam poslal krásné čtyři balóny a radost byla obrovská. Matěj to luxusně tahal po lajně a zvládl tam poslat výstavní gól. V tomhle zápase byli kluci neporazitelní a důrazní a odcházeli s krásným čistým štítem, 5:0.
Teď už jsme měli vše za sebou a čekali než se dohrají poslední zápasy. 15 minut uteklo jako voda a děti se nemohly dočkat medailí. Naši kluci se umístili opět na úžasném třetím místě! Všechny děti dostaly krásné medaile, časopisy, sladkosti a celý tým dostal pohár za krásné třetí místo.
Kluci na sobě dřou a každý zápas je lepší a lepší. Byli úžasní, vydrželi a bojovali. Už teď se těšíme, co dalšího nám předvedou příště v Sibřině.
Umístění
1. TJ Sokol Libiš
2. SK Viktoria Sibřina
3. SK Třeboradice
4. ČAFC Praha
5. FK Řeporyje
Sestava: Daniel Honc, Ondřej Novotný, Jan Lojín, Jonáš Melichar, Šimon Řehák, Štěpán Korman, Matyáš Adamček, Vojtěch Kolář, Matěj Procházka
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
